V hodinách výtvarné výchovy je čas od času prostor pro diskusi. Ve třídě kvintě se na podzim opakovaly diskuse o poškozování uměleckých děl ekologickými aktivisty. Neshodli jsme se, to ale nebylo cílem. Na základě těchto debat jsme se rozhodli nové umělecké dílo nikoliv poničit, ale vytvořit. Dílo s environmentálním podtextem, které by bylo součástí veřejného prostoru a mělo tak možnost oslovit širší spektrum lidí. Zavolali jsme telčskému starostovi, panu Vladimíru Brtníkovi, a se svým nápadem jsme se mu svěřili. On nás navštívil přímo v hodině a společně jsme se dobrali řešení. Namalujeme obraz na velkoformátové desky, který potom vystavíme přímo v Telči, kde bude vidět a budou kolem něj chodit lidé.

Během tvorby nás postihla opravdová a nefalšovaná tvůrčí krize až malomyslnost, při které jsme bezradně seděli nad prázdnými papíry a marně uvažovali, jakým směrem se bude naše výtvarné myšlení ubírat. Spásný nápad vdechl naší skupině až Hien Cong Pham řečený Vašek. Tím nápadem byly prázdné siluety; siluety mizejících ohrožených druhů. Pak už šlo vše samo. Zvolili jsme si čtyři prostředí – louku, les, oceán a město – a v každém z nich umístili jednu prázdnou siluetu, která znázorňovala mizení. Technicky nám velmi pomohl jihlavský výtvarník, básník a performer, pan Aleš Kauer, který nás naučil, jak pracovat se spreji a šablonami a že na tom vlastně nic není.

Během našich tvůrčích muk dodaly Služby Telč osm tvrzených polystyrenových desek o rozměrech 120 x 140 cm. Celý obraz má tedy rozměry 240 x 480 cm. Pak už šlo vše ráz na ráz, jen počasí nás trochu sužovalo. Pracovali jsme s veškerým nasazením buď ve vnitrobloku školy, nebo ve sparťanském prostředí školní půdy, když byla velká zima nebo pršelo. Zjistili jsme, že umění není žádné vznášení se na obláčku, ale tvrdá práce a taky dost velká legrace.

V polovině června, kdy jsme naše dílo dokončili, naběhli čiperní muži ze Služeb Telč, kteří naši malbu umístili na opěrnou konstrukci sportovní haly u naší školy. V průběhu prázdnin se bude malba stěhovat; kam přesně to bude, se nechte překvapit.

A proč zrovna Mizení? Protože pokud nezačneme chránit to nejcennější, což je příroda kolem nás, zmizíme ze světa nenápadně a pomalu stejně jako blboun nejapný či vakovlk tasmánský.

Marta Veselá Jirousová

« ‹ z 2 › »